„Lehneš si na záda, v jedné ruce držíš kettlebell nataženou přímo nad sebou.

Pak pokrčíš nohu na stejné straně, opřeš chodidlo o zem a druhou ruku položíš do strany.

Zvedneš se na loket, pak na dlaň, podsuneš bok, přejdeš do kleku a nakonec se postavíš. Po celou dobu držíš kettlebell nad hlavou, ruku napnutou. A pak se stejnou cestou vrátíš zpět na zem.“

Na papíře to vypadá skoro snadno – jen série kroků. Ale když to zkusíš poprvé:

* zjistíš, že nevíš, kam dát oči, abys neztratil rovnováhu,

* že kettlebell se „chce“ neustále vychýlit,

* že tělo hledá stabilitu v každém kloubu,

* a že všechno najednou vyžaduje souhru síly, mobility i soustředění.

Popis neukáže pocit napnutých svalů, dech, jemné vyvažování ani ten okamžik, kdy si uvědomíš, že stojíš zpříma s těžkou činkou nad hlavou.

Sluneční paprsky na tváři, závan teplého vzduchu mezi stromy, proud vody mezi prsty… to všechno musíte zažít.

Fotografie zachytí okamžik, ale nikdy ne celý prožitek. A popsat aktivity? To by bylo jako vysvětlovat chuť borůvky tomu, kdo ji nikdy neochutnal.

Proto místo dlouhých popisů jen pár snímků a náznaků. A pokud vás to láká – pojďte si to zkusit na vlastní kůži.